ASPER JE RODINA

Šumperk - Den po postupu nám do e-mailu přišla od našeho kamaráda a dlouholetého spoluhráče Honzy Štúra. To, co nám poslal, nám doslova vyrazilo dech. Na následujících řádcích se přesvědčte sami. Díky Honzo! Honzův text ponecháváme v nezměněné podobě.

Asper je rodina!

Je 11. 3. 2020, Asper vyhrává první kolo play-up o Národní ligu. Od vedení Českého florbalu ale přichází nemilosrdný ortel. Konec soutěže, nikdo nepostupuje.

Cíl, ke kterému vede dlouhá a strastiplná cesta, je opět v nedohlednu. Přitom byl tak blízko.

Kde hledat motivaci k tomu vhrnout se do náročné letní přípravy? Jak zvládnout další rok proti divizním sokům, kteří Vás za ta léta dobře znají a každý zápas s Vámi berou jako finále extraligy? Kdy konečně dosáhnete toho, co si právem zasloužíte?

Jedno pondělní ráno přicházím do klubové kanceláře. Ne proto, že bych pro klub pracoval, ale spíše kvůli tomu, že se bude, jako prakticky každý den, objednávat dovážka z Pizzerie Istria. A já tuze rád jídlo. A taky proto, že za velkým stolem naproti sobě sedí moji dva kamarádi, kteří pro šumperský florbal dýchají. Ondra Mrázek a Jirka Trávníček.

Ti dva mají na svých bedrech chod celého klubu. Ti dva za něj od žákovských kategorií odehráli nespočet zápasů a nasbírali astronomické množství kanadských bodů. I přesto ale nepřestávají malému klubu z podhůří Jeseníků pomáhat. Stejně jako mnoho dalších kluků, kteří trénují rozličné věkové kategorie, zajišťují organizaci zápasů, shání sponzory a starají se o to, aby všichni členové klubu měli co možná nejlepší vybavení a podmínky pro florbal.

Jen si to představte. Máte svou rodinu, chodíte do práce, stavíte dům, začínáte podnikat, studujete. A přesto prakticky všechen svůj volný čas věnujete tréninku, fyzické i taktické přípravě a také výchově malých dětí. Snažíte se jim vštípit důležité hodnoty, naučit je sportovnímu duchu a vést je ke kladnému vztahu ke sportu samotnému a respektování zásad fair play. Každý z kluků má na samotné existenci Asperu Šumperk lví podíl. Ale mně jde o ty dva nejdůležitější. O ty dva „mentály“, kteří po večerech studují, v jakém rozestavení nastoupí Linkoping proti Hagundě a kdo zrovna bodoval v zápase Strakonice vs. Milevsko.

Jirka florbalem žije. Už od dětství. Vytáhlý čahoun rachitické postavy, co si na své ruce navlíkl nejvíc růžových potítek v historii tohoto sportu, je ikonou šumperského florbalu. Góly, zodpovědnost v rozhodujících okamžicích, nejlepší hráč těch vůbec nejdůležitějších zápasů, nic z toho pro Jirku neznamená ani z poloviny to, co výhra týmu. Ačkoliv jsem sám za ta léta vyjádřil částečný nesouhlas s jeho fotografií na titulní straně regionálních deníků, není nikdo, kdo by si to zasloužil více. I když mám dodnes podezření, že to bylo na objednávku a Jirka na to obětoval své kapesné. „Tráva“, jak ho všichni znají, byl a bude tou největší osobností, kterou šumperský florbal má. A já jsem od srdce rád, že právě on je ten, kdo předává dalším generacím myšlenku toho, co Asper Šumperk znamená.

Jak byl Tráva talentem od útlého věku, tak tím, kdo potvrzuje rčení, že zraje jako dobré víno, je Ondra Mrázek. Kluk, který se z prazvláštních důvodů věnoval atletice přišel k florbalu spíše náhodou. Nicméně se v průběhu let vyprofiloval v nejkomplexnějšího hráče, na jehož výkonech stojí a padá výkon celého týmu. „Mrázu“ byste nikdy neviděli stěžovat si na to, že za své spoluhráče, ahój Daňku, hasí krizové situace. Naopak. Rozdává finální přihrávky jako na běžícím páse a současně se nezdráhá provést svůj signifikantní půlminutový zátah, který většinou končí v horním růžku soupeřovy svatyně. Mráza šumperskému florbalu obětoval mnoho, vrátil se kvůli němu z Prahy zpět do Šumperka, a za omezených podmínek, které tento region lidem pracujícím v oblasti sportu nabízí, neustále posouvá klub kupředu a každodenně se stará o to nejdůležitější. Já to vím, protože jsem několik let ten, kdo s ním situaci klubu probírá, i když to nikdy není mým cílem. Obvykle chci jít jen na pivo.

I když už florbal nějaký ten rok sám nehraji, nebydlím v Šumperku a nejsem součástí klubu, nepřestal jsem jej sledovat. A proto vím, že tihle dva kluci jsou důvodem, proč se Asper za poslední roky posunul na úroveň, která by před několika lety byla utopií. Letní kempy, vzdělávání trenérů, fyzická příprava, servis poskytovaný hráčům i hráčkám všech věkových kategorií, nespočetné hodiny byrokracie a obrovská zodpovědnost. To je to, čeho se kluci nebáli chopit. Nemluvě o ochotě jít „dolů“ se svou odměnou z předešlých zaměstnání. Nemluvě o víkendech strávených v „Horní Dolní“ jen aby i ti nejmladší mohli odehrát své zápasy, na které se celý týden těší.

Dokázat spojit všechny věkové kategorie, myslím myšlenkou a cítěním ke klubu, nebyl cíl daný na papíře. Byl to cíl, který kluci měli v sobě, ve svém podvědomí, a já jsem vděčný stejně jako Ondra Lakomý, že se jim právě tohoto cíle podařilo dosáhnout. Vidět nastupovat při úvodu utkání mužů ty nejmladší žáčky, pro které to je v ten moment jeden z největších životních zážitků, děvčata, jak chodí s kluky stejné věkové kategorie fandit na zápasy, a rodiče, kteří z plných plic podporují trenéry jejich dětí je to o čem by jakýkoliv sportovní klub měl být především. A klukům se právě tohle podařilo. Rodiče jim několikrát do týdne, a to i o víkendech, svěřují své ratolesti, aby je trénovali, aby se o ně starali a aby jim vštípili hodnoty, které škola nedokáže. A já mohu s upřímností říct, že své děti svěřují do nejlepších rukou.

Slyšíte to? Já ano. I když jsem několik set kilometrů daleko. To je závěrečná siréna rozhodujícího pátého utkání o postup do florbalové Národní ligy. Kluci to dokázali. Ti kluci, co se starají o desítky dětí a florbalu věnují vše, to dokázali. Postupují!

Florbal je kouzelný sport a všem těm, kteří tomuhle sportu propadli, stejně jako jsem mu kdysi propadl já, chci říct, že florbal samotný neznamená mnoho. Co znamená nejvíc jsou lidé, kteří ho dělají. Ačkoliv se mně samotnému při jeho provozování přihodilo pár „povrchových“ zranění, nikdy jsem nelitoval, že jsem mu věnoval část svého života. A nelituji toho pro to, že mi florbal dal možnost poznat kamarády, kteří mi zůstanou na celý život a kteří na tento sport nedají dopustit. A já zase nedám dopustit na Asper Šumperk a všechny, kteří se na jeho činnosti podílejí.

Tenhle příběh není o mně. Já jsem jen vypravěč. Vypravěč příběhu o pár klucích ze severu Moravy, kteří se rozhodli změnit historii, vypravěč příběhu o tom, že Asper Šumperk je rodina a rodina je nejvíc!

Autor textu: Jan Štúr, nehrající legenda Asperu