Starší žáci na Moravian Cupu nadchli, skoničli však bez medaile

Olomouc - Olomoucký Moravian Cup je pravidelnou součástí přípravy našich družstev před začátkem nové sezóny a nejinak tomu bylo i letos. tým starších žáků předloni bral bronz, loni skončil na bramborové pozici. Letos kluci bohužel vypadli už ve čtvrtfinále, na druhou stranu se turnaje v kategorii účastnilo 16 týmů namísto 8 a turnaje se rok od roku účastní více TOP klubů.

Sobota 5. září

Do turnaje vstupujeme proti Hattricku Brno, který je ve většině kategorií považován za spolufavorita celého turnaje. Soupeř do zápasu vstupuje sebevědomě a vysoko nás napadá. Zejména naše první pětka toho však dokonale využívá, a tak se na brankáře Hattricku žene jeden útok za druhým. Za stavu 3:1 pro naše barvy neproměňujeme další z tutovek, čehož soupeř následně využívá a dvěma rychlými brankami dorovnává na 3:3. Přesto ale v průběhu zápasu odskakujeme a nakonec vítězíme 6:4.

Na druhý zápas se přesouváme ze super povrchu na Čajkaréně na nepopulární Rooseveltku, avšak podmínky jsou pro všechny stejné. V druhém duelu proti nám nastupují Panteři z Liberce. Byť náš protivník ve svém prvním zápase vyhrál 12:3, objektivně se nejednalo o natolik silného soupeře, jako v případě Hattricku. Kluci to však měli v hlavách a podle toho taky první polovina zápasu vypadala. Opticky jsme se asi byli o trošku lepší, ale na Víťu Fleischmanna se valil jeden brejk za druhým a náš brankář nejednou musel ukázat svoje kvality. Paradoxně inkasovanou branku jsme si zpoza branky dali odrazem sami, a tak jsme měli 15 minut na obrat v utkání.

Kluci si ode mě v pauze vyslechli své, nicméně důrazný proslov pravděpodobně pomohl. Kluci přepnuli na vyšší rychlostní stupeň a i naši střelci se začali prosazovat. Nakonec jsme záhy dorovnali a následně i otočili vývoj utkání a po výhře 5:1 jsme měli na dosah prvenství ve skupině.

K němu jsme suverénně dokráčeli díky poslednímu zápasu s SFK Havířov. Kluci od začátku utkání dominovali, zejména první pětka se snažila hrát úsporně a dostatek prostoru dostala i druhá a hlavně pak třetí formace. Závěr zápasu pak dohráváme na dvě pětky poté, co Filda Černohous, Vojta Vaníček, Maty Šíma a Honza Jarmar odjeli posílit dorostence na Čajkarénu a odehráli za ně partie proti Hattricku a Vítkovicím.

Základní skupinu jsme tak se ziskem 9 bodů a se skóre 19:6 ovládli my a pavouk turnaje nám postavil do cesty Přerov

Neděle 6. září

Našemu tradičnímu soupeři jsme se od 8 ráno postavili opět na Čajkaréně. Přerov se pravidelně prezentuje kvalitní obrannou hrou s rychlými protiútoky, z čehož panovala na naší straně mírná obava. Kluci ale k duelu přistoupili zodpovědně a hned po pár vteřinách jsme se dostali do vedení. Možná jsme mohli malinko více vytvářet tlak na obránce soupeře, nicméně i tak jsme si během první poloviny vytvořili dostatečný náskok na to, abychom mohli do hry zapojit i třetí pětku a šetřit tak síly do čtvrtfinále. V něm na nás po výhře 8:1 čekaly Vítkovice.

Naši hráči pociťovali před utkáním větší či menší nervozitu, byť z mého pohledu až zbytečnou. Většina hráčů ale konfrontaci s takovým velikánem ještě za sebou neměla, a tak byla nervozita na naší straně pochopitelná. Vítkovice od úvodu tlačily, po pár minutách jsme ale využili díry v obraně a dostali se do vedení. Vítkovice po chvíli srovnaly krok a my jsme se začali až zbytečně moc bát. Výsledkem byl oddechový čas ještě v první polovině střetnutí. Více méně se nám díky tomu podařilo zastavit tlak soupeře, i tak měl ale výborný Vojta Kubíček v brance plné ruce práce.

Náš soupeř se do vedení dostal 9 minut před koncem. Tým jsem upozorňoval na to, že pořád je dost času na to výsledek utkání minimálně dorovnat a takřka v momentě, kdy jsme chtěli sáhnout ke hře v šesti, se po kombinace s Matějem Šímou nemýlil Honza Jarmar a 35 sekund před koncem tak na tabuli svítilo 2:2 a zápas šel do nájezdů.

Ty jsme otevřeli my Vojtou Vaníčkem, který sice dokázal svůj nájezd proměnit, bohužel jej rozhodčí kvůli pohybu vzad neuznali. Následně však nebyl uznán ani gól soupeře a prvním, kdo se prosadil, byl Maty Šíma, který neomylně trefil levý horní roh branky. Přesně do volného prostoru zamířil i hráč Vítkovic a rozhodnout tak musel třetí série. Honzík Jarmar předvedl neskutečnou parádu, díky které se mu otevřela prakticky celá branka, bohužel v ten nejméně vhodný moment Honzovi sjeli míček z hole. Vše tak mohl zachránit Vojta v brance, střelec z Vítkovi se ale nemýlil, a tak byť jsme po základní době na turnaji ani jednou neprohráli, z turnaje jsme odjížděli se slzami v očích už po čtvrtfinále. 

Slovo trenéra

Vést takový mančaft je čest. Vojta Kubíček i Víťa Fleischmann odchytali perfektní zápasy. V obraně vládl kapitán Filda Černohous, vedle kterého nabral obrovské sebevědomí David Holý. Útok ve složení Honza Jarmar, Vojta Vaníček a Maty Šíma - to byla florbalová radost a jakkoliv kluky omezovat v jejich tvořivosti by bylo jen a pouze kontraproduktivní.  Theo Wind s Honzou Zindulkou si občas zbytečně zavařili, ale jinak se o ně druhá pětka mohla opřít. Maty Valenta ukázal, že má ručičky ze zlata a když k tomu připočteme parádní nasazení Tobiáše Doubravy (hlavně v neděli, v sobotu to bylo trošku slabší, ale to ty Touby sám moc dobře víš) a Štěpána Husovského (Štěpán se jen zapojí do soubojů 1 na 1), tak i druhá pětka splnila přesně to, co se od ní očekávalo.

Obrovskou poklonu pak zaslouží hráči třetí pětky, která sice zdaleka neodehrála tolik, co třeba pětka první, ale svoji roli kluci zvládli na jedničku. Jsem moc rád, že Štěpán Mrkos i Luba Kotoulek vytvářeli okolo týmu pozitivní náladu a že neměli problém v neděli nastoupit za dorostence a vykompenzovat si tak nižší vytížení ve starších žácích. Kuba Ševčík, Maty Jecu a Kuba Klein jsou naši malincí bojovníci, kteří byť vzrůstově jsou zatím o dost menší než protivníci, což je pro ně velká nevýhoda, tak kdykoliv byli na hřišti, tak makali a jeli nadoraz.

Věřím, že se tým sám sobě dokázal, že hrát může opravdu s kýmkoliv a těším se, že kluci budou na sobě během celé sezóny makat, abychom byli jen a jen lepší.

Díky za parádní turnaj, borci!

trenér Peťa