Open Game v Brně je minulostí a starší žáci na něm rozhodně nezklamali

22.06.2020 | Petr Matěj, Jiří Trávníček

Starší žáci

Brno, Šumperk - Po několikaměsíční pauze jsme se zase dočkali florbalu, kdy jsme ne brněnský Open Game vyslali dva týmy - starší žáky a juniory. Obě družstva ve skupinách předváděla skvělý florbal a shodně díky třem výhrám obsadila ve svých kategoriích druhá místa, bohužel v pavouku narazila na silné soupeře a z turnaje v sobotu odpoledne vypadla. My Vám v tomto článku rádi shrneme celé čtyři dny z pohledu starších žáků. Zdroj fotografie: www.opengame.cz

Brno ANO - NE? - ANO!

Na turnaj do Brna jsme se dlouho těšili, byli jsme jedni z prvních, kteří se na tento velice populární turnaj přihlásili, ale nakonec jsme museli přijmout informaci, že turnaj se v původním termínu konat nebude, a tak nějak jsme počítali s tím, že mezi vánočními svátky, kam byl turnaj termínově přeložen, se nikomu asi moc chtít nebude a z našich čtyř kategorií, kdy starší žáky a juniory měli doplnit žáci mladší a děvčata juniorky, nepojede na turnaj nikdo.

Pak ale přišlo to, co čekal jen málokdo a díky zlepšení situace jsme s nadšením přivítali zprávu, která vrátila turnaj do původního termínu. Ihned jsme začali oslovovat hráče i rodiče, abychom jeli v kompletním složení, ale i kvůli poměrně vysokému startovnému (nemohli jsme bydlet na školách) a preventivním důvodům nám možnost postavit velmi silný tým mladších žáků zmizela v dáli, a tak jsme nakonec museli tuto kategorii odhlásit a omluvenkami zasažené nominačky žákovských týmů upravit tak, že do Brna nakonec vyrazil tým, kde byli pouze tři hráči ročníku 2005 a hned dva hráči narození v roce 2008, což ale tým nikterak neoslabilo, ba naopak naši mladší žáci ukázali, že svojí pílí i dosavadním nasazením můžou hrát velmi důležitou roli i mezi výrazně staršími spoluhráči.

Den první - cesta do Brna a vítězný vstup do turnaje

Ve čtvrtek nás čekal jen jeden zápas a ještě ke všemu ve velmi přijatelný čas (13:30), takže nejen kluci, ale i my trenéři, jsme mohli vstát relativně normálně a v 7:50 jsme se v kompletním složením sešli na nádraží v Šumperku, a to včetně uničovských "koní" Vojty Vaníčka a Matěje Šímy nebo zábřežského dua Honza Jarmar a Štěpán Husovský.

Ihned po příjezdu jsme se jen těsně vyhnuli mastné pokutě za neoznačenou jízdenku trenéra (že Travis?), který byl zaneprázdněn telefonickým hovorem. Naštěstí pan revizor pochopil, že jedeme opravdu jen na registraci a pak budeme používat turnajové pásky a Jirku nechal bez pokuty - ještě jednou moc děkujeme! Ještě před zápasem jsme se museli zaregistrovat na hale Vodova, kam jsme to měli zhruba pět minut pěšky od zástavky tramvaje - na halu jsme přišli totálně zmoklí. Naštěstí jsme měli ještě docela dost času, tak jsme v klidu posedali, vysušili zmoklé mikiny a bundy a pak se pěšky přesunuli na halu VUT, kde jsme odehráli všechny zápasy základní skupiny.

V prvním zápase jsme narazil na brněnské Hornets (fotogalerie zde). Od začátku jsme udávali tempo hry my a i když se soupeř snažil, narážel na výborně chytajícího Vojtu Kubíčka. My trpělivě doráželi na branku soupeře a pomalu jsme odskakovali až na celkové skóre 4:1. Vítězství mohlo a možná i mělo být výraznější, na druhou stranu se jednalo o první ostrý zápas a spousta hráčů si na sebe teprve musela zvykat.

Po zápase jsme využili toho, že alespoň chvíli nám z nebe nepadá na hlavu déšť a rychle jsme se ubytovali na nedalekých kolejích. No a protože v 19:00 hráli na VUT další naši soupeři ze skupiny a ve stejnou dobu v Bohunicích i naši junioři, dali jsme si poměrně brzkou večeři v restauraci Na Purkyňce - špagety do všech zapluly raz dva. Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky - ta menší jela fandit juniorům a ta větší pak bedlivě sledovala naše soupeře, zejména Panthers Praha, našeho nejbližšího a zároveň papírově nejsilnějšího soupeře.

Ve 22:00 večerka a musíme říct, že až na malé drobnosti ji všichni dodrželi na minutu přesně!

Den druhý - porce tří zápasům a obrovské drama ve večerním zápase

Bylo 10:15, když zazněl první hvizd rozhodčích duelu s Panthers Praha. Kluci byli připravení, že na ně čeká soupeř z kategorie těžších (a starších), ale že pokud budou plnit vše na sto procent, nikdy nejsme bez šance - však v ligových i jiných turnajových bitvách jsme se o tom už několikrát přesvědčili.

Bohužel úvod zápasu nám moc nevyšel a po sedmi minutách jsme prohrávali 0:3, pak Vojta Vaníček sice snížil, ale poslední slovo v první polovině měl náš soupeř. I tak jsme ale v pauze neskládali zbraně, protože i když byl soupeř opticky lepší, nechával hodně často otevřená zadní vrátka a my jsme dost často měli obrovské tutovky z rychlých brejků. Bohužel nám v koncovce nepřálo štěstí, ale i přes konečný výsledek 1:6 jsme se neměli za co stydět a s trochou štěstí z toho mohlo být krásné dramatické utkání.

Po krátkém odpočinku na kolejích nás ve tři odpoledne prověřil další pražský tým - Vinohrady. Jako trenéři jsme trochu zamíchali se sestavou, proházeli jsme i jednotlivé posty a věřili jsme, že oživení přijde. Přišlo, ale rozhodně ne v první půli, byť jsme po pár minutách vedli 2:0. Rychlé vedení znamenalo rychlé povolení koncentrace a přechod z kombinační hry do hurá stylu založeném na individuálních průnicích a z nich plynoucích okamžitých ztrát. Soupeř z ničeho nic snížil, a tak pauza mezi polovinami byla jen o důrazném monologu trenérů. Efekt byl prakticky okamžitý. Soupeř se více soustředil na obranu, a tak si obě naše pětky mohly dovolit držet míček na hokejkách delší dobu a postupnou kombinační hrou našemu sokovi odskočit. Nakonec z toho po hattricku Vojty Vaníčka a dvěma zásahům Honzy Jarmara byla výhra 5:2.

6 bodů po třech zápasech jsme měli jak my, tak i náš poslední soupeř - JeMoBu. My však měli o maličko horší celkové skóre, takže úkol zněl jasně - vyhrát! Od úvodu to byl rychlý florbal nahoru dolů, na první pohled se potkali dva vyrovnané týmy a dlouho byl stav bez branek. Pak ale střeleckou smůlu prolomil náš soupeř a my museli ve druhé půlce zmobilizovat všechny zbývající síly. Dali jsme dohromady to nejlepší, co náš tým měl a začali jsme obracet. Hned po necelých dvou minutách vymetl růžek branky z nulového úhlu Matěj Šíma a my vyrovnali navzdory bezdůvodným protestům soupeře. Postupně jsme začali přebírat iniciativu na ploše a začali jsme protivníka čím dál víc ždímat. Začaly cinkat tyčky a zároveň jsme řadu loženek zahodily. Pomalu to s námi začalo vypadat tak, že zápas do vítězného konce nedotáhneme, když Honza Jarmar ze strany vykoupal brankáře a zasunul míček do prázdné branky. Minuta a půl do konce zápasu a my jsme byli opravdu blízko druhému místu. Hubené vedení jsme ve stylu velkých týmů udrželi tam, kde se sluší a patří, tedy na polovině soupeře a ještě jsme po rychlé rozehrávce 4 sekundy před koncem zvýšili "Toubym" Doubravou na 3:1. Druhé místo už nám nikdo sebrat nemohl, a tak jsme na večeři v devět večer netrpělivě vyhlíželi našeho soupeře.

Den třetí - těžký los a konec

Do prvního kola play-off nám pavouk přiřadit týl Onnik IBK Plommon, dle poznatků našich borců tým složený z několika oddílu včetně pražského Chodova. Výsledky soupeře ze základní skupiny budily respekt, my jsme ale věděli, že uspět bezpochyby můžeme a uděláme pro to vše. Díky odpolednímu času zápasu (14:00) jsme klukům mimo snídani zařídili také brzký oběd a předzápasový odpočinek na lůžku. Vůbec poprvé v turnaji nás los zavedl na halu mimo VUT, a sice do dalekých Maloměřic. Tam jsme si to v dramatickém souboji rozdali o postup do osmifinále.

Utkání bylo od začátku poměrně dost taktické, nikdo nechtěl udělat nějakou zásadní chybu, přesto jsme ale nepohlídali nahrávku zpoza brány a prohrávali jsme 0:1. Naštěstí jsme hráli o chvíli později přesilovou hru a Maty Šíma dorovnal. Skóre se na obou stranách měnilo v prvním poločase ještě jednou, na druhou branku Plommonu odpověděl Filda Černohous, který snad i sám sebe přesvědčil, že v rukách má pořádný kanón a že není od věci čas od času nějakou tu pumelici vyslat. Ve druhé polovině nám náš soupeř znovu odskočil - nutno podotknout, že dva góly padly po nahrávkách zpoza brány a jednou byla střela tečována tak, že Vojta Kubíček neměl nárok. Posledních deset minut jsme se snažily dorovnat a dostat zápas alespoň do nájezdů a s blížícím se koncem jsme si vytvářeli další a další šance. Bohužel, ani závěrečná hra 6 proti 4, kdy jsme odvolali brankáře a náš protivník pykal za hru na zemi, už na stavu 2:3 a našem konci na turnaji nic nezměnila. Po závěrečné siréně bylo na celém týmu vidět znatelné zklamání a nejeden hráč kádru měl slzy v očích. I takové zápasy jsou ale pro další zlepšování potřebné a určitě nám dají do dalších bojů mnoho zkušeností.

Zbytek dne jsme tak strávili na VUT již jen jako diváci. Následovala večeře a o trošku pozdější večerka. Po předchozí domluvě jsme byli potěšení tím, že nikdo z dějiště turnaje ještě odjet nechce a že v rámci doprovodného programu se v neděli vydáme do Jump parku, který jsme navštívili i před dvěma lety.

Den čtvrtý - totální únava na hodinu potlačena na trampolínách

Budíček v 6:30, ranní hygiena, zabalení všech věcí a sraz v 7:15 na snídani. V očích všech hráčů i trenérů byla patrná totální únava, přesto ale v 9:00 byl rezervován jump park plný trampolín. V jednu chvíli jsme jako trenéři přemýšleli nad jejím zrušením, ale jak jinak přemoci únavu, než pohybem? Stačila minuta a všichni borci (kromě tří lehce zraněných) začali lítat jako smyslů zbavení. Hodina utekla jako voda a po osprchování jsme se přemístili na hlavní nádraží, kde jsme udělali symbolickou definitivní tečku za letošním brněnským Open Game.

Slovo trenérů závěrem

Byly to super 4 dny, s celým kádrem byla radost spolupracovat a i když jsme skončili o něco dříve, než bychom si všichni přáli, odehráli jsme 5 dobrých zápasů. Kluci táhli za jeden provaz jak na hřišti, tak i mimo něj. Je dobře, že se tento turnaj nakonec konal v původním termínu. Ročníky 2006 - 2008 ukázaly, že mají v republice své místo v horních patrech a my jim musíme dát prostor, aby to dokázali. Teď je jejich čas, jsou připraveni.

Peťa Matěj a Jirka Trávníček

Sestava Asperu

Víťa "Pořádmelu" Fleischmann

Vojta "Puberta" Kubíček

Tomáš "Maciště" Macák

Theo "Beranysta" Wind

David "Střílímzlevénohy" Holý

Adam "Zlatovláska" Pírek

Filda "Neradstřílím" Černohous

Tobby "Manažer" Doubrava

Honza "Jarmy" Jarmar

Matěj "Maty" Šíma