Druhý zápas čekal na malé asperáky tým K2 z Prostějova. Šumperk byl pro tento zápas jasným papírovým favoritem. Dalším faktorem, který hrál Šumperku do karet, byl fakt, že Prostějov postavil do brány mladšího žáka Bradáče. Ten však v průběhu zápasu jasně dokázal, proč trenéři zvolili do brány právě jeho.

Úvod druhého zápasu by se dal natočit a vysílat jako dokumentární video o tom, jak vypadá hra, když silnější soupeř podcení slabšího. Hráči Šumperka hráli prakticky bez pohybu, s míčkem se ve stoje snažili umotat dva a více soupeřů naráz, a o nějakém náznaku napadání nemohla být vůbec řeč. Skóre ospalého zápasu se měnilo až ke konci první třetiny, kdy během jednoho střídání dokázala dvakrát udeřit první lajna, jmenovitě Venouš a Paloušek. Avšak, kdo by si myslel, že tyto góly Šumperk proberou a hráči začnou hrát konečně „svou hru“, šeredně by se mýlil. Naopak drobní, avšak agilní hráči Prostějova dokázali ještě do konce první části snížit.

Druhá třetina bohužel začala velice podobně, jako třetina úvodní. Hra neměla žádný systém a bohužel ani spád. Prostějov hrál se Šumperkem vyrovnanou partii. Jediným hráčem, který se v této části hry dokázal gólově prosadit, byl hvězda zápasu Venouš, který ve druhém zápase nasbíral čtyři góly a jednu asistenci. Pochvalu si do těchto chvil zasloužil pouze třetí šumperský útok, který sice vyšel gólově naprázdno, zato však jako jediný plnil pokyny trenéra a napadal rozehrávku hráčů v modrém. Průběh zápasu také dost výrazně ovlivnil výkon rozhodčích, kteří poslali šumperáky čtyřikrát na trestnou, pokaždé za velmi sporné, či v podstatě „žádné“ přestupky. Díky všem těmto faktorům Prostějov ovládl druhé dějství a před poslední části svítil na tabuli výsledek 5:4 pro Sportcentrum.