Starší žáci reprezentovali Asper na turnaji v Ostravě

V dopoledních hodinách jsme absolvovali v počtu celkem 14 hráčů + 1 trenér cestu vlakem, po které jsme se dopravili až na Trojhalí, kde nás odpoledne čekal hned na úvod favorit skupiny, Bulldogs Brno. Jak už to tak pod dlouhé herní pauze bývá, vstup do zápasu se Asperu moc nepovedl a první polovinu utkání jsme se spíše snažili udržet krok se soupeřem, avšak v druhé půli už jsme dokázali diktovat tempo hry mnohem častěji a podpořeni výborným výkonem brankáře Kuby Černohouse jsme před koncem zápasu dokonce vedli 3:2. Brno se však vzedmulo k poslednímu náporu a vyrovnalo přibližně minutu před koncem, a tak se týmy rozešly shodně 3:3. Je třeba vyzdvihnout také přínos Jirky Černohouse, bratra Kuby, který v tomto zápase vstřelil 2 branky a ze své pozice centra si dokázal dobře plnit i své obranné povinnosti.

Po odehraném zápase jsme se již šli ubytovat na nedalekou ubytovnu, kde jsme našli útočiště pro zbytek turnajových klání. Čas mezi zápasy jsme vyplnili návštěvou místního nákupního centra, kde jsme se posilnili a poté jsme šli relaxovat zpět na ubytovnu. Večer nás pak čekal papírově o něco lehčí soupeř, a sice záloha ostravských Vítkovic. V tomto zápase se nám nedokázalo podařit navázat na druhý poločas předchozího klání a v utkání jsme opět brzo ztráceli. Byl to však opět brankář který nás celý zápas držel ve hře a především díky jeho přesným výhozům se nám podařilo utkání otočit a zlepšenou druhou půli jsme dokázali Vítkovicím odskočit až na konečných 4:1. I když se nám nedařilo proměňovat sebevyloženější šance tak hráči neztráceli chuť hrát a vynahrazovali smůlu na jednom konci hřiště zvýšenou snahou na druhém, což nakonec vedlo k zisku prvního vítězství na turnaji.

Poslední zápas ve skupině jsme odehráli již v sobotních ranních hodinách s celkem z Petrovic. Po změnách v sestavě jsme předvedli o něco koncentrovanější vstup do utkání, bohužel nás i nadále provázela neefektivita v zakončení. O něco zodpovědnějším výkonem jsme nakonec dokráčeli k vítězství 2:0. Příjemným zpestřením bylo, že se prosadili také další hráči kromě tradičních střelců, jmenovitě Martin Hauk a Martin Mlynář. Pro druhého zmíněného to byla vůbec první branka v sezóně! Tímto utkáním jsem tedy zakončili skupinu na druhém místě o skóre za prvními Buldoky z Brna.

Odpoledne nás už čekal první vyřazovací zápas, 16ti-finále proti tradičnímu rivalovi z Přerova. Celý zápas měl skvělý náboj a přinesl opravdu kvalitní a pohledný florbal z obou stran. Oba týmy hrály aktivně a veliká divácká kulisa mohla sledovat mnoho brankových příležitostí. Byli to však oba brankáři, kteří dominovali celému utkání a za 25 minut hracího času ani jeden neinkasoval. Až ke konci zápasu se podařilo chytrou rozehrávkou z rohu Přerovu překonat našeho brankáře a pár minut před koncem jsme tak dotahovali nejtěsnější z náskoků. V závěru se nám podařilo vystupňovat tlak, po jedné z akcí se míček odrazil k Honzovi Mannlovi, který se svým tradičním výběhem od mantinelu na střed hřiště dostal do dobré pozice a jeho tečovaná střela nakonec skončila za zády brankáře Přerova – 1:1. Oba týmy v tento moment nechtěly udělat chybu a tak zápas musely rozhodnout samostatné nájezdy. V nich jsme bohužel nedokázali být tak úspěšní jako náš soupeř a tak jsme doplatili na nemilosrdnost vyřazovacích bojů a s turnajem jsme byli nuceni se rozloučit.

I přes brzký konec je však potřeba se na turnaj dívat pozitivně. Celý turnaj jsme se prezentovali velkou chutí bránit, která nás držela i v zápasech, ve kterých se nám příliš střelecky nedařilo. Celý turnaj provázela tým dobrá nálada, hráči se zase o něco více poznali mezi sebou a především nabrali opět nové zkušenosti z kvalitních utkání, kterých v sezóně obvykle tolik nebývá. Nejvíc si cením přístupu hráčů, kteří se v určitých fázích zápasu už pravidelně nedostávali na hřiště, přesto podporovali své spoluhráče a dávali jim tak energii. Jim patří můj respekt, protože mi přijde, že se tato představa týmového úspěchu v některých myslích v poslední době vytrácí.

Ondřej Mrázek